úterý 29. září 2015

Tlusťochu zaplať! Benátský berňák fugoval již před 494 lety

Desátky se platily všude

Těsně u benátského mostu Rialto, ve čtvrti San Polo, stojí od začátku 16. století (1521) nenápadná budova červené barvy. Je to Palazzo dei Dieci Savi. Palác desátků. Desátky museli platit všichni obyvatelé na území Benátské republiky. V této budově, až do roku 1797, seděli úředníci, kteří měli výběr desátků na starosti.

Strohá výzdoba

Palazzo dei Dieci Savi alle Decime vypadá jako "správný berňák". Je to jednoduchá a strohá dvoupatrová budova s obdélníkovými okny. Delší strana domu, která je obrácená na náměstí San Giacomo má podloubí tvořené 37 sloupy a taktéž 37 okny. Kratší strana, ta u Velkého kanálu, má sloupy 4. 


Budova má jen tři zdobné prvky. Na rohu, na úrovni druhého patra, směrem k mostu, je socha spravedlnosti. Na hlavě má korunu a v pravé ruce třímá tasený meč. V levé ruce má váhy. Zbylé dva zdobné prvky jsou reliéfy a jsou umístěny na straně budovy směřující k Velkému kanálu. První je benátský lev s knihou. Ten od roku 1848 překrývá rakouského císařského dvojtého orla. Nad ním je umístěný druhý reliéf, malá hlava lva. Ten zde má své místo od 16. století.

V současnosti v paláci sídlí městská vodárenská společnost.





neděle 27. září 2015

Proč má benátský hrbáč na zádech schody?

O tom, že socha Gobba di San Giacoma (hrbáče), na benátském Rialtu, sloužila jako "cílová páska" při běhu nepoctivých obchodníků, jsem psal nedávno zde. Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že vedle sochy stojí ještě nízký sloup. Je z leštěného eyptského mramoru. 

Sloup sloužil jako jakýsi pomyslný "tlampač". Z jeho vrcholu se vyhlašovaly městské vyhlášky a nařízení. Na sloup se vystupovalo právě po "schodech", které má hrbáč vytesané na zádech. Kromě této oficiální funkce, se v průběhu staletí na sloup lepilo všechno možné. Od různých prohlášení, přes soudní rozsudky až po různé pamflety.

 


pátek 25. září 2015

Víte, že kostel San Salvador má v sobě dělovou kouli?


Konec jistoty

Na průčelí kostela San Salvadore, po jeho levé straně, je dělová koule. Pochází z doby, kdy rakouské vojska obléhaly Benátky. Je tam umístěna jako varování proti barbarství války, které není nic svaté. Rakouské dělové koule, které dopadaly v roce 1849 na střechy benátských domů, definitivně ukončily staletou jistotu obyvatel města, že laguna představuje přirozenou bariéru, kterou nepřátelská vojska nemohou překonat

Tiziánovo "Zvěstování"

Kostel Svatého Salvátora (chiesa di San Salvadore) reprezentuje benátskou renesanční architekturu. Byl navržen začátkem 16. století Giorgiem Spaventem. Práci po něm dokončili postupně Tulio Lombardo a pak Jacopo Sansovino. Jeho nejvýznamnější památkou je obraz od  Tiziana s názvem „Zvěstování“ (1566). Významný je i pomník dóžete Francesca Veniera od Sansovina a také náhrobek Kateřiny Cornarové od Bernardina Contina, který zachycuje královnu jak předává Krétu a její království benátskému dóžeti

středa 23. září 2015

Políbení hrbáče a rány bičem jako trest pro podvodníky

Líbání sochy jako trest

Kousíček za benátským mostem Rialto je náměstí Campo San Giacomo di Rialto. Na něm stojí stejnojmenný kostel. Na opačné straně náměstí, než je kostel, je socha Gobba di San Giacoma, zvaná "Hrbáč". V 16. století byli nepoctiví obchodníci trestání tím, že museli nazí běžet z náměstí Svatého Marka přes most Rialto až k soše. Tu museli za trest políbit a obejmout . A aby jim cesta rychleji ubíhala, byli na ní popoháněni bičem


Fičák pro nepoctivce

Dnes ta stejná cesta trvá cca 15 minut chůze. Běžet jsem to nezkoušel. Ono by to ale stejně mezi těmi davy davy turistů ani moc nešlo. Tehdy na "trati" turisté asi nebyli. Ale čumilů tam bylo určitě dost a dost. Každopádně musel mít takový nepoctivec celkem fičák a myslím si, že časy běžců dosahované za "potlesku" bičů v té době určitě minimálně atakovaly světové rekordy v běhu.

Náměstí Campo San Giacomo di Rialto s kostelem Chiesa di San Giacomo di Rialto

Varování předem

Možná vám to přijde jako drsný trest. Ale na druhou stranu byli obchodníci předem varováni. Na kostele, jehož plný název zní Chiesa di San Giacomo di Rialto je totiž umístěný latinský nápis "Hoc circa templum sit jus mercantibus aequum, pondera nec vergant, nec sit conventio prava“. Volně přeloženo do češtiny, jsou obchodníci nabádáni, aby svoji činnost vykonávali řádně, nepodváděli, nemanipulovali s váhama, prostě aby obchod byl spravedlivý. 

Více o San Giacomo di Rialto, nejstarším kostele v Benátkách si můžete přečíst zde a zde.

pondělí 21. září 2015

Místo, odkud přicházela smrt

Dóžecí plác v Benátkách. Mezi 9.-10. sloupem (červenější barva), se vyhlašovaly rozsudky smrti

 

K benátskému náměstí Svatého Marka (Piazza San Marco), směrem k moři, se přimyká malé náměstíčko Svatého Marka (Piazzetta San Marco). A na něm leží západní průčelí Dóžecího pláce (Palazzo Ducale). Na podloubí v přízemí navazuje nádherné sloupoví v prvním patře. A právě tady, mezi 9.-10. sloupem, je místo, odkud přicházela smrt. Za dob La Serenissimy (Benátské republiky) se zde vyhlašovaly rozsudky smrti. Místo poznáte snadno. Sloupy mají jinou barvu.

sobota 19. září 2015

Hodiny, které počítají štěstí

Počítají pouze šťastné hodiny

 

V rohu náměstí Svatého Marka, hned vedle stejnojmenné baziliky je věž. Jmenuje se Torre dell´Orologio. Pochází z roku 1499 a jsou na ní umístěny velké hodiny. Ty zachycují fáze pohybu měsíce a slunce a také zvěrokruh. Latinský nápis pod hodinama říká: Počítám pouze šťastné hodiny“. A zřejmě počítají dobře. Dělají to totiž již 516 let.

Stejná legenda

 

Podle legendy nechali Benátčané tvůrcům hodin vypíchnout obě oči, aby již nemohli postavit stejné hodiny nikde jinde. Že je vám ta pověst nějak povědomá? No jistě. Pražský orloj. Pověst je úplně stejná. Jak je ten svět malý.

Více zajímavostí o Torre dell´Orologio najdete zde a zde.

 

čtvrtek 17. září 2015

Muzeum Torcello - vstupné jen za 1,50 €


Snížené vstupné

V sobotu a neděli 19.-20. září bude při příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví umožněn pro širokou veřejnost vstup do Museo di Torcello za snížené vstupné 1,50 €. Při tom bude zdarma distribuován tématický průvodce (do vyčerpání zásob).

Historie Torcella

Sbírky muzea nabízí přehled řecké a římské keramiky, sochařství, předmětů každodenní potřeby. Některé exponáty zde můžete vidět i v 3D.

Muzeum také dokumentuje historii Torcella a to od 6. do 19. století. K vidění je zde třeba mozaika a oltář z baziliky Nanebevzetí Panny Marie (Basilica dell’Assunta) nebo cyklus obrazů od Veroneseho, který pochází z již zbořeného kostela Svatého Antonína (Chiesa di Sant’Antonio).

Více informací na:
Città metropolitana di Venezia – Museo di Torcello
Tel. 0412501780 – 1879; fax 041 5328508
Email: museo.torcello@cittametropolitana.ve.it

nebo přímo na stránkách muzea.
 



úterý 15. září 2015

Píseň "O sole mio" není o Benátkách

Benátská romantika

 

Plujete gondolou se svým partnerem po sluncem zalitém Velkém kanálu. Užíváte si romantiku a gondoliér vám k tomu zpívá píseň O sole mio. Jedna z typických benátských scén. Má to však háček. Spíše dva.

Východ slunce v nad Černým mořem

 

Píseň která jako jedna ze tří neodmyslitelně patří k benátským gondolám a gondoliérům. Při tom ale není vůbec o Benátkách. Jde o starou neapolskou píseň, kterou složil na přelomu předminulého století Eduardo di Capua. Skladatel píseň napsal při svém pobytu v ruské Oděse. Inspirací k ní mu byl překrásný východ slunce nad Černým mořem.

Text je v neapolštině a správný překlad znamená Moje slunce. V písni se zpívá o tom, že východ slunce je nádherný, ale slunce ve tváři jeho milované je ještě krásnější. Píseň brzy slavila úspěchy po celém světě a v podstatě zlidověla. Podobně jako se to stalo třeba písni Volare, cantare (Di pinto di Blu) nebo Ciao, Ciao bambina (Piove).

Za zpěv si připlatíte

 

Tím druhým háčkem je to, že gondoliéři už dnes zpívat nechtějí. A pokud už je ke zpívání přesvědčíte, tak si od vás za to nechají zaplatit. A to dost. Cena za cca 2-3 minuty zpěvu se odvíjí od vašich vyjednávacích schopností. Obvykle ale počítejte tak s 20 €, ale suma může být klidně i 50 €.

neděle 13. září 2015

Do Benátek tramvají

Do Benátek tramvají. Konečná stanice tramvaje na benátském náměstí Piazzale Roma
Ve středu 16. září dorazí na benátské náměstí Piazzale Roma tramvaj. Půjde o novou linku, která bude spojovat pevninské Mestre s centrem Benátek. Cena za 75 minutovou jízdenku bude 1,50 €, za 100 minutovou 2 €. Pro turisty uvažující o levnějším ubytování v Mestre, to bude vítaná možnost dopravy do Benátek.

pátek 11. září 2015

Nejznámější kavárny na nejznámějším náměstí


Na nejznámějším benátském náměstí, náměstí Svatého Marka, najdete tři nejznámější benátské kavárny. Caffé Florian, Gran Caffé Quadri a Caffé Lavena. Všechny byly založeny již v 18. století.

Caffé Florian 


Nachází se nejdále od baziliky Svatého Marka. Je to první kavárna v Benátkách. Zároveň je nejstarší kavárnou v Evropě. Byla otevřena již v roce 1720. 

Je jednou z nejkrásnějších kaváren na světě. Interiér na vás dýchne noblesou a luxusem. Je laděný do rudo-zlaté barvy. Stropy zdobí nádherné fresky. To vše umocňují ručně zpracované benátské zrcadla. Mezi tou nádherou elegantně proplouvají číšníci oděni do bílých sak. Káva se zde servíruje výhradně na stříbrných podnosech a i lžičky k ní jsou stříbrné.

Nic na světě ale není zadarmo. Celé té dechberoucí nádheře odpovídají i ceny. Zatímco běžně stojí káva na baru 1 €, tak tady vás přijde na 6,50 €. V případě, že vám k tomu bude hrát živý orchestr, tak počítejte s příplatkem za hudbu dalších 6 €.

Caffé Florian bylo vždy místem, kde si slavní lidé dávali schůzky. Právě v dnešních dnech, kdy vrcholí 72. ročník Benátského mezinárodního filmového festivalu, tu můžete narazit na nejednu světovou filmovou celebritu. Více o Caffé Florian najdete zde.

Gran Caffé Quadri

 

Leží na druhé straně náměstí, v podstatě naproti Caffé Florian. Původně to byla oblíbená benátská vinárna Il Remedio. V roce 1755 ji koupil Giorgio Quadri a přetvořil ji na kavárnu. V té době bylo v Benátkách již více než 200 kaváren. Jen na samotném náměstí svatého Marka jich bylo 34


Mladý Quadri přemýšlel, jak se odlišit od početné konkurence ve městě. Při otevření své kavárny představil novinku - tureckou kávu. Byla to trefa do černého. Caffè Quadri zaznamenalo okamžitý úspěch. A to především díky novému způsobu, jakým se káva připravovala. 

V roce 1830 Caffè Quadri koupili bratří Vaeriniové. Ti kavárnu doplnili o restauraci, kterou umístili v prvním patře. V té době to byla první restaurace na náměstí Svatého Marka. Od té doby se změnil i název kavárny a to na Gran Caffè & Ristorante Quadri. Interiér v té době získal typickou výzdobu v odstínech pastelové zelené a žluté, která vydržela dodnes..

I do Caffé Quadri si našli cestu slavní a mocní tohoto světa. Na kávu, sklenku vína či dobré jídlo se zde v průběhu staletí zastavili třeba Stendhal, Alexandre Dumas, Michail Gorbačov, Francois Mitterand, Robert De Niro, Woody Allen nebo Angelina Jolie s Bradem Pittem.



Caffé Lavena

 

Nejmladší ze všech tří kaváren. Najdete ji v rohu náměstí, na úpatí hodinové věže Torre dell'Orologio. Kavárna zde stojí od roku 1750. Původně se jmenovala Regina d'Ungheria (Maďarská královna). Důvod názvu byl trošku vypočítavý, neboť Benátky byly v té době pod nadvládou Rakouska-Uherska. Později byla kavárna přejmenována na Orso Coronato (Korunovaný medvěd). A to medvěda stojícího na zadních nohách, jenž měl na hlavě korunu a tvořil znak kavárny.



A aby těch jmen a názvů nebylo málo, tak Benátčané v té době používali název Caffé dei Foresti (Kavárna cizinců). Kavárna byla totiž často navštěvována cizinci. Ti zde měli jakýsi "meeting point". Bylo to totiž místo setkání všech, kteří se neuměli orientovat v benátských uličkách. 

Tato neznalost dala vzniknout novému oboru, dnes bychom řekli spíše službě. V okolí kavárny vždy postávali tzv. codegas. To byli místní lidé, kteří naopak znali město velmi dobře. Ti za úplatu dopravovázeli zahraniční návštěvníky do jejich domovů. Na cestu si svítili typickými lucernami. Dnes se dá říci, že codegas byli vlastně prvními turistickými průvodci ve městě.


Definitivně poslední změna v názvu se datuje rokem 1860. To přichází na scénu Carlo Lavena. Kupuje od posledního majitele kavárnu, mění její název na Caffé Lavena. Nechává však moudře historické vybavení interiéru beze změny. Zachován je tak typický styl rakouského salónu se zeleným mramorem, ručně foukaným benátským sklem a velkými zrcadly. Díky tomu a také díky jeho osobnímu šarmu a kontaktům, se kavárna brzy stává místem schůzek umělců. Nejznámějších z nich byl skladatel Richard Wagner, který zde údajně složil velkou část svého Parsifala.


Ještě jedna zajímavost na závěr. Každá kavárna se snaží odlišit od zbylých dvou. Tak že asi nikoho nepřekvapí, že se barevně liší i židle u stolečků na náměstí Svatého Marka. Zatímco Caffé Florian má barvu židlí hnědou, Gran Caffé Quadri červenou a Caffé Lavena typicky žlutou.

středa 9. září 2015

Když za La Serenissimy stávkovaly prostitutky

Každá 5. žena byla prostitutka

 

V 15. a 16. století, v době Benátské republiky La Serenissimy, žily Benátky velmi volnomyšlenkářským životem. Díky tomu, mimo jiné, kvetla ve městě prostituce. Vždyť v té době připadlo na 150 000 obyvatel Benátek přes 11.500 prostitutek. Pokud odečteme muže, děti a seniory, tak čistě matematicky dojdeme k tomu, že každá 5. žena ve městě byla kurtizána.

neděle 6. září 2015

Kostel s několika nej

Víte, že kostel Chiesa San Giacomo di Rialto je v Benátkách:
- nejmenší
- nejstarší
- má hodiny se 2x12 hodinovým ciferníkem
- má "dvojníka"? 

Nejstarší kostel


Kostel leží ve čtvrti San Polo, na náměstí Campo San Giacomo, kousek od mostu Rialto. Historické prameny uvadějí, že kostel pochází z roku 421, což ho činí nejstarším v Benátkách. Nicméně první písemné dokumenty o něm jsou až z roku 1152






Přídomek v názvu "di Rialto" kostel odlišuje od jeho dvojníka se stejným názvem, který leží ve čtvrti Santa Croce

Celá stavba má půdorys kříže a je osazena centrální kupolí. Součástí kostela je gotické sloupoví, jedno z mála dochovaných v dnešních Benátkách. V roce 1503 kostel vyhořel a obnoven byl bezmála za 100 let (roku 1601), kdy taky získal svoji dnešní podobu.

pátek 4. září 2015

První hodiny na světě s čísly.

Benátská věž Torre dell´Orologio a na ní první hodiny na světě, které ukazovaly čas v číslech


V rohu hlavního benátského náměstí Svatého Marka (Piazza San Marco) stojí věž s názvem Torre dell´Orologio. Postavena byla na konci 15. století. Na ní jsou umístěny hodiny. Vlastně ty hodiny jsou dvoje. Přičemž jedny z nich, byly první hodiny na světě, které udávaly čas v číslech. A to již  516 let.

24 římských číslic

 

První hodiny mají "klasický" kulatý ciferník, ale jen s jednou hodinovou ručičkou. Ciferník má nikoliv dvanáct, ale rovnou dvacet čtyři římských číslic, které udávají čas. Dále zobrazuje jednotlivé fáze měsíce. Ty informují námořníky o intenzitě přílivu a odlivu moře. 

Ciferník udává čas ve 24 hodinovém cyklu. Číslice 24 není v horní části ciferníku, ale v jeho čtvrtině


Předchůdce digitálních hodin 

 

Nad kulatým ciferníkem jsou umístěny druhé hodiny. Právě ty ukazují čas v číslech. Celé hodiny jsou udávány v římských číslicích. Tady si ale tvůrci vystačili již jen se 12 číslicemi. Minuty jsou udávány v arabských číslicích a to po 5 minutách. Dá se tak říct, že hodiny jsou jakýmsi předchůdcem digitálních hodin dneška.

Torre dell´Orologio. Mechanismus hodin
 
Zajímavost na závěr. Víte že věž Torre dell´Orologio má ještě jedny hodiny? Jsou umístěny na druhé, vnější straně věže. Více najdete zde.

Další zajímavosti o Torre dell´Orologio najdete zde a zde.

středa 2. září 2015

Hlavní událost sezóny. Regata Storica


Hlavní událost sezóny 


A je to tady. Hlavní událost veslařské sezóny v Benátkách. Svátek starý téměř tisíc let. Regata Storica neboli Historická regata. Koná se každoročně první týden v září. Jde o tradiční závod lodí spojený s velkolepou přehlídkou historických lodí a kostýmů. Letošní ročník se koná od 3. do 6. září.

Historie vzniku regaty 


Není úplně jasný datum vzniku regaty. Některé prameny uvádějí již rok 942. Písemně je ale doložen až rok 1274 a to textem "Splendor magnificissime Urbis Venetorum, 1274, die 16 septembris, indicta regatta cum navigiis habentibus remos viginti". Slavnost symbolizovala moc, slávu a výsadní postavení Benátské republiky (La Serenissimy) ve východním středomoří. 

Současnou podobu získala regata až roku 1841 a to včetně toho, že se jezdí na Velkém kanále, což dříve nebylo pravidlem. Oficiální název Reagta Storica platí od roku 1899. "Může za to" tehdejší starosta Filippo Grimani, který regatu spojil s třetím ročníkem Biennale.

Defilé průvodu 


Ve slavnostním průvodu defilují plavidla různého typu, kterým vždy vévodí dóžecí loď Bucintoro. Na samotných závodech gondol můžete vidět klasické gondoly, puppariny, caorliny nebo loďě pro závod ženských družstev zvanou mascarety

Davové šílenství a velká párty

 

Připravte se na to, že po ukončení závodů nastává davové šílenství. Lidé se chtějí dostat rychle pryč z města a tak vaporetta jsou beznadějně přeplněné a výjezdy z Benátek, Mestre či Jesola totálně ucpané

Spěchat tak rychle pryč je ale velká chyba. Malé boční uličky po závodech ožívají a mešto se proměnuje v jednu velkou párty. Atmosféra je srovnatelná s proslulým karnevalem. Proto nechvátejte do hotelu nebo pryč z města, ale užijte si jedinečnou "karnevalovou atmosféru".