Benátský most Rváčů

Ring volný

Víte, že v Benátkách je most Rváčů (Ponte dei Pugni), na kterém si vyřizovaly účty dvě znepřátelené skupiny? Na mostě jsou vyznačeny proti sobě dva páry šlépějí. Na ty se postavili bojovníci. V protilehlých rozích stávali rozhodčí, kteří dohlíželi na "regulérnost" boje. Cílem bylo dát protivníkovi pořádnou "nakládačku". Most v té době neměl zábradlí, tak že rváči, končili často ve vodě.

Dvě nepřátelské skupiny

Souboje se týkaly dvou znepřátelených skupin. Jedna skupina si říkala Castellani a druhá Nicolotti. 

Castellani žili ve východní části města, v dnešních čtvrtích Castello, San Marco a Dorsoduro. Jejich hlavním místem bylo okolí kostela San Pietro di Castello. Jako  poznávací znamení měli červené barety a šátky.

Nicolotti obývali západ Benátek, čtvrti Santa Croce, San Polo a Cannaregio. Centrum měli u kostela San Nicolò dei Mendicoli. Příslušnost ke své skupině vyjadřovali nošením černých baretů a šátků.

Počátky nevraživosti obou skupin jsou nejisté. První verze praví, že nevraživost vznikla během občanské války mezi Eracleí a Jesolem. Druhá verze uvádí, že za vším stojí vražda biskupa z Castella, jedním z mužů z oblasti San Nicolò. Naopak jisté je, že tato nevraživost velmi vyhovovala Benátské republice. Ta měla totiž jistotu, že když se jedna ze stran proti ní vzbouří, tak druhá strana udělá přesný opak. Proto vláda dlouhá staletí proti bojům nijak nezasahovala.

Společenská událost

Nepředstavujte si však, že se na mostě pod pláštíkem tmy sešli potají dvě skupiny lidí a dva chlapíci si to spolu rozdali na pěsti. Souboj byl svým způsobem společenská událost. Davy lidí pravidelně obsazovaly nejen břehy kanálu ale i střechy domů či okna okolních bytů. 

Občas se pak stávalo, že se do bojů zapojili i rozvášnění diváci. To pak souboje trvaly i několik hodin. A aby se nebojovalo celou noc, tak za soumraku vždy zasáhla policie a boje ukončila.

Souboje se vyhlašovaly vždy tak, že se nejprve dohodl termín a název mostu, kde se boj uskuteční. Ponte dei Pugni tak není jediným mostem rváčů v Benátkách. Je však nejznámější. Méně znám je most poblíž kostela San Zulian, Ponte della Guerra. 

Soboje měly svá pravidla

Samotné souboje měly také své pravidla. Z počátku se používalo brnění, hole či meče. Později bylo stanoveno, že souboje budou jen pěstní a to jen v období od září do vánoc. 

Kromě toho, byly tyto souboje, zvané Lotta dei Pugni (boj pěstí), rozděleny do 3 kategorií:

La Mostra - boj muže proti muži, dnes něco jako box. Vítězem se stal ten, který jako první způsobil krvavé zranění tomu druhému. V případě, že se podařilo soupeře shodit do vody, považovalo se vítězství za "double".

La Frota - boj mezi jedním vyzyvatelem a postupně několika lidmi z jiné skupiny. 

Guerra ordinata - boj o most. Něco jako "válka družstev". Dobývání mostu. Šlo o to, vytlačit druhou skupinu z mostu, nejlépe do vody. Tohoto souboje se nezřídka zúčastnilo i na 300 bojovníků.

 

Zákaz soubojů pod hrozbou vězení

Při těchto soubojích samozřejmě docházelo ke zraněním a často i ke smrti. Dne 30. září 1705 se odehrál obzvláště brutální souboj a výsledkem byl jejich definitivní zákaz. Pro ty, kteří se pokusili i přes zákaz rozpoutat rvačku, byl připraven trest sedmi let vězení nebo pěti let práce v lodní kuchyni na moři. 

Most Ponte dei Pugni najdete kousek od Campo San Barnaba, směrem ke kanálu Giudecca.