Campo San Lorenzo se stejnojmenným kostelem a klášterem, který byl proslulý divokými eskapádami jeptišek |
Společný život jeptišek a mnichů
Klášter byl vyhrazený pro členy patricijských rodin. Navíc patřil mezi 5 "dvojitých" klášterů. V nich žili společně jeptišky a mniši.Tady je potřeba říci, že benátské dívky většinou do klášterů nevstupovaly z přesvědčení ale spíše z ekonomických důvodů.
Šlo o to, že pokud měla benátská rodina dvě děti, tak věno bylo většinou jen pro jedno. Aby rodina druhého potomka, což byla většinou dcera, nějak "zabezpečila", tak ji poslala do kláštera. Ty patricijské je posílaly právě do San Lorenza.
Neočekávané těhotenství bylo na denním pořádku
A podle toho to za zdmi kláštera taky vypadalo. Jeho obyvatelé a zejména obyvatelky se toho rozhodně nebáli. Jeden by řekl, že kámen š....l cihlu. Neočekávané těhotenství bylo na denním pořádku. Došlo to tak daleko, že v roce 1385 musel být přijatý zákon, který určoval, že minimální věk řeholníků musel být padesát až šedesát let. Jednotlivé mnichy navíc vybíral sám dóže.
Historie kostela a Marco Polo
Historie kostela San Lorenzo sahá až do 6. nebo 7. století. Roku 854 přibyl benediktýnský klášter. V roce 1106 ho zničil obrovský požár. Už v roce 1140 byl kostel kompletně přestavěný. Další změny proběhly na přelomu 16. a 17. století. Po tomto zásahu měla průčelí zdobit mramorová fasáda. K tomu ale již nikdy nedošlo, a tak má kostel dodnes prostou cihlovou fasádu.
V kostele byl roce 1324 pohřbený Marco Polo. Jeho ostatky se ale ztratily. Zřejmě právě při zmiňované přestavbě v 16. století.
Provoz kláštera byl omezený napoleonským výnosem v roce 1810. Dominikáni byly z kláštera nuceně vystěhování v roce 1867. Definitivní konec nastal v roce 1920, kdy došlo k odsvěcení. Dnes je v něm hospic pro seniory.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Je fajn, že si svůj názor nenecháváte pro sebe.