1. ghetto na světě má dnes 500 let

Zákoutí benátského ghetta

Dne 29. března roku 1516 byl přijatý zákon, který vyhradil židům v Benátkách, malý nepoužívaný ostrov ve čtvrti Cannaregio. Na ostrově byla stará, nefunkční slévárna. V benátském dialektu se slévárna řekne "geto". Tím byl položen základ pozdějšímu výrazu ghetto, který se dnes používá na celém světě. Benátské ghetto je tak 1. ghetto na světě a má dnes 500 let.

Mazané řešení

První židé se začali usazovat v Benátkách již v 10. století. A to navzdory tomu, že to bylo zakázané. Důvodem tolerance ze strany Benátské republiky bylo zřejmě to, že tenčící se benátská státní kasa získávala od židů nemalé poplatky za udělení dočasných víz. 

S přibývajícím počtem židů v Benátkách se rozpoutala vášnivá diskuze o jejich přítomnosti ve městě. V čele stála církev, hlavní odpůrce usazování židů v Evropě. Benátská republika vymyslela mazané řešení. Plánem bylo uklidnit církev a místní opozici, ale zároveň židům umožnit zůstat. 

Řešení spočívalo právě v tom, že židům vyhradili pro bydlení ostrov se starou slévárnou. Nastavili pravidla, za jakých zde mohli žít, pracovat a pohybovat se po městě. 

Benátské mrakodrapy

Původní ghetto bylo přístupné přes 2 malé mosty. Každý měl bránu. Ta se od půlnoci do svítání zamykala a hlídala je ozbrojená stráž. V době největšího rozmachu ghetta žilo na jeho území přes 5.000 obyvatel. Byla to nejhustěji obydlená oblast v Benátkách. Důsledkem jsou takzvané benátské mrakodrapy. Benátské budovy mají většinou 3-4 patra, ty nejvyšší 5. Budovy v ghettu mají běžně 6, někde i 7 pater.   

Markodrapy v židovském ghettu. Budovy dosahující výšky 7 pater. Jediné v Benátkách

Ghetto bylo prosperující oblastí

Židovští osadníci měli zakázáno provozovat své vlastní profese. Výjimku tvořily obory půjčování peněz, medicíny a obchod s textilem. Ghetto bylo prosperující oblastí. Dařilo se zejména lékařům a obchodníkům. Mělo 5 synagog, vlastní divadlo, nemocnici i hotel. V té době se ghetto postupně rozdělilo na 3 oblasti. Na ghetto Vecchio, Nuovo a Novissimo.

Označování židů. Žlutý odznak nebo žlutá čapka

Osadníci mohli gheto opustit kdykoliv během dne. Museli však být snadno k poznání. Sloužily k tomu žlutý odznak nebo žlutá čapka. 

V roce 1797 Napoleon na krátkou dobu zrušil všechny restrikce a zaručil židům svobodu. Po příchodu Rakušanů, kteří obsadili Benátky, se ale vše vrátilo do starých kolejí. Úplná svoboda židovských obyvatel nastala až po konci 2. světové války.

Zamykání na noc je již minulostí

Brány ghetta a jejich zamykání na noc je již minulostí. Pouze na jeho jižní straně stojí most a před ním 2 strážní věže. Uvnitř ghetta najdete obchůdky se suvenýry, kavárny, restaurace, košer obchody, pekařství, knihovnu, synagogy, domov pro seniory a školu. V oblasti žije dnes již jen asi 30 židovských rodin.

Strážní věže před mostem vedoucím do židovského ghetta