Skutečné jméno kostela San Marcuola je Chiesa Santi Ermacora e Fortunata. Pojmenován byl na počet dvou světců z Aquileii, kteří žili v 1. století. Kostel se nachází v benátské čtvrti Cannaregio.
Kostel má tři zajímavosti:
1. Světec jménem San Marcuola neexistoval. Výraz Marcuola je v benátském dialektu jen ekvivalentem pro jméno Ermacora.
2. Je to jeden z mála kostelů, které stojí na břehu Canal Grande.
3. Jeho fasáda nebyla nikdy dokončena. Důvodem byl nedostatek financí.
První doložená zmínka o kostelu pochází z roku 1069. Přestavěn byl v roce 1343 poté, co byl zničen požárem, který způsobilo zemětřesení.
Původně stál kostel paralelně s Canal Grande. Po přestavbě (1728-1736 Giorgio Massari), byl kostel přeorientován tak, že vstupní fasáda byla postavena čelně ke Canal Grande. Interiér však kopíruje původní půdorys. Po vstupu do kostela tak vidíte oltář po pravé straně, nikoliv jak je obvyklé přímo proti vstupu.
San Marcuolu proslavily tři relikvie. Tělo Sv. Fortunata, prst Sv. Ermacora a ruka Jana Křtitele, která je zobrazena i na reliéfu budovy za kostelem.
Největším pokladem je ale Tintorettova Poslední večeře. Je umístěna na zdi vlevo od hlavního oltáře. Tintoretto ji maloval ve svých 20 letech. Nabízí se zajímavé srovnání s jeho mistrovským dílem v kostele San Giorgio Maggiore, které maloval už ve zralém věku.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Je fajn, že si svůj názor nenecháváte pro sebe.